
Gnóm z rodu Sivis, sorcerer (Divine Soul) a kurýr a notář posledních slov. Pomáhá všem, někdy až moc, a jeho dědičný brk Poslední pírko dopisuje věty, které si srdce netroufá říct.
Základní informace
| Vlastnost | Informace |
|---|---|
| Rasa | Gnóm |
| Povolání | Sorcerer (Divine Soul) |
| Úroveň | |
| Hráč | |
| Původ | House Sivis, Korranberg (Zilargo) |
Rychlé info
- Řemeslo: kurýr a notář posledních slov (cech notářů).
- Znamení: Mark of Scribing, křídlo ze spirál miniaturních písmen na levém předloktí. Při léčení se znaky v jazyce příjemce složí do slova „Dýchej“.
- Rysy: chce pomáhat všem; zdvořilý, puntičkář na formu.
- Vada: plete se do věcí, kde o pomoc nikdo nestojí.
- Vazba: Poslední pírko, dědičný brk. Inkoust mu nedochází, hrot vlhne poblíž smrti a někdy sám dopisuje.
- Vzhled magie: jemné perleťové světelné glyfy a šepot inkoustu.
- Známosti: zdravotní sestra Liala (spojenkyně), úředník Varn Štempl (úřední rival).
- Cíl: nenechat nikoho odejít beze slov.
Příběh
Feldon se narodil v Korranbergu v Zilargu, pár ulic od Knihovny Korranbergu a redakce Korranberské kroniky. Jeho rodina, vedlejší větev House Sivis, vedla malou písárnu: opravovala formuláře, překládala listiny a pečetila závěti. Dětství strávil v šustění papíru a v lekcích dokonalé zdvořilosti, protože zilarská etiketa je disciplína sama pro sebe.
V pubertě ho na strmé ulici pod Knihovnou srazil splašený poník. Nad jeho hlavou rozkvetly perleťové glyfy jako hejno liter, „sešily“ ho dohromady a na levém předloktí mu zůstalo křidélko z miniaturních písmen.
Stal se kurýrem a notářem posledních slov. Když někdo stojí na prahu, Feldon najde adresu, dveře i správný tón. Jeho magie je tichá a přesná: drobná písmenka se vznášejí ve vzduchu, perleťově zazáří a sednou tam, kde mají, jako když pečlivý písař opraví chybu v dopise. Mark of Scribing mu při kouzlení přeskupuje znaky do srozumitelných slov.
Úředník Varn Štempl tvrdí, že Feldon „narušuje tok formulářů živelnou empatií“, zatímco sestra Liala z městské ošetřovny říká, že „kdyby byl svět papír, Feldon je to lepidlo na okrajích“. Na začátku cesty měl jednoduchý plán: nenechat nikoho odejít beze slov.
Úryvky z Feldonova deníku
Ráno (Ulička pečetí): „Doručil jsem dopis nejdražšímu bratranci, kterého nikdy nepoznal. Rodinné vztahy doporučuji oddělovat čárkami i ploty. Poslední pírko při předání zvlhlo; někde poblíž život klopýtá. Pozn.: po návratu vyčistit hrot (ne jazykem!).“
Poledne (u severního křídla Knihovny): „Když pomáhám, pírko se plní teplem. Když nepomáhám, píchá mě u srdce (svědomí? nadřízený?). Vím, že se cpu i tam, kde mě nechtějí, například dnes do sporu o sousedův plot. Pozn.: plot neléčit.“
Večer (dvorek Kroniky): „Zase plot. Nepotřebovali léčitele, ale tesaře. Můj vztah ke světu: nenechat nikoho odejít beze slov a bez svědků. Můj problém: pletu se i tam, kde o to nikdo nestojí. Zítra to zkusím méně… nápadně.“
Den sedmý po Trhu se švestkami — „Formulář na empatii“
Varn Štempl dnes zavedl nový tiskopis: Žádost o zásah mimo pracovní náplň. Vyplnil jsem ho poctivě: „Důvod: člověk umírá.“ V kolonce „termín vyřízení“ bylo „3–5 pracovních dnů“. Navrhl jsem doplnit možnost „hned“. Varn řekl, že „hned“ není proces.
Tak jsem vytáhl Poslední pírko a napsal do vzduchu „Dýchej“. Pán se nadechl, Varn zrudl a přilepil mi na čelo štítek NEFORMÁLNÍ. Sundal jsem štítek, nalepil mu ho na razítko.
Poznámka: Varnovo razítko teď mluví pravdu.
Den devátý — „Plot neléčit“
Dnes třetí kolo sousedského sporu. Přišel jsem včas, s obvazy, formuláři a tesařem. Když se sousedé nadechovali k dalším urážkám, napsal jsem mezi ně do vzduchu veliké slovo „Pauza“.
Ticho. Jedna minuta. Druhá. Třetí se zdála nekonečná – dokud tesař neřekl: „Ten plot je křivý.“
Sousedé se spojili proti společnému nepříteli (geometrii) a já jsem byl propuštěn s koláčem. Zjistil jsem, že některé rány se léčí přesměrováním zloby na laťku.
Poučení: Plot stále neléčit. Ale občas ho nechat změřit.
Den jedenáctý — „Kondolence pro kočku“
Paní z horního patra chtěla sepsat závěť pro kočku. „Jmenuje se Křupka a je to osobnost,“ pravila tónem, který se nepoužívá ani u knížat. Napsal jsem prohlášení, že Křupka zdědí polštář na okně, misku po babičce a právo ignorovat nové přátele. Při podpisu mi pírko napsalo na prst „mňau“. Přísahám.
Kočka se na mě podívala způsobem, který se ve slovníku označuje jako „auditor“. Při odchodu jsem jí nechal minipečeť STATEČNÁ.
Poznámka: Pochopila. Přestala hrabat v mém inkoustu. To se nestává ani u lidí.
Den třináctý — „Knihovní sprint“
V zakázaném oddělení Knihovny (ano, zase) spadla z horního regálu encyklopedie přísloví a málem přiskřípla mladého písaře. Stihl jsem pod ni vložit rychle napsané „Zastav“ – stránky se nafoukly a dopad změnily na plácnutí.
Knihovník mi poděkoval, pak mi udělil pokutu za vstup bez povolení. Zaplatil jsem pečetí PŘIJATO, protože uznávám spravedlnost, která přichází se zdvořilostí.
Poznámka: Písař mi řekl, že přísloví „hlava děravá“ by se mělo psát s helmou. Souhlasím.
Den šestnáctý — „Štemplova přednáška“
Varn uspořádal seminář: „Proč formuláře chrání civilizaci.“ Přinesl jsem čaj a otevřenou mysl. Po dvaceti minutách jsem tu mysl zavřel a místo ní otevřel okno.
Když se dostal k části o „správném pořadí při podávání soustrastí“, přihlásil jsem se a zeptal se, jaký formulář použít, když se umírá právě teď. Varn odvětil: „Zázrak 27B/6.“
Vyplnil jsem „Zázrak 27B/6“ a jako přílohu připojil „Dýchej“. Publikum tleskalo. Varn řekl, že to bylo mimo agendu. Já řekl, že smrt také.
Den dvacátý osmý — „Ticho mezi slovy“
Liala dnes měla těžký den. Vrátil jsem se s ní na ošetřovnu, seděli jsme u pacienta, který jen dýchal. Nikdo z nás neřekl nic – přesně na to mám školení ze slušnosti ticha.
Pírko se zdvořile nezapnulo. Uvědomil jsem si, že jeho práce není být vždy zapnuté. Jako já. (Prý.)
Poznámka: Ticho je plnohodnotná věta, pokud u ní někdo sedí.
Den třicátý — „Když vytiskneš osud na špatný formulář“
Mladý pár chtěl „slib, že se nikdy nepohádají“. Nabídl jsem jim místo toho „právo se usmířit“ a krabičku s malými pečetěmi OMLUVENO.
Podepsali. Odešli. Po hodině se vrátili se slovy: „Testovali jsme to.“ Pečeť fungovala.
Poznámka: Přidat do nabídky Sada pro manželství 1.0 (obsahuje pečeť OMLUVENO, čaj na smíření a šablonu věty „Promiň, měl/a jsi pravdu“).
Den padesátý — „Závěr čtvrtletí“
Přes den tři dopisy, dvě usmíření, jeden plot (neléčil jsem!). Večer čaj s Lialou, ticho, které mluví.
Cíl na další čtvrtletí: nenechat nikoho odejít beze slov, číst drobné písmo pravdy a přesvědčit Varna, že slušnost může být proces.
PS: Koupit další čaj „na smíření“. Ten starý chutná už jako politý formulář.
Poznámky
- Ve 5. dni při infiltraci Tábora Black Skulls zabil vojáka na latríně.
- Jeho brk, Poslední pírko, po některých zabitích zapisuje podivné výpovědi mrtvých.
- Ve 9. dni padl v boji v podzemí Sulthury a družina ho oživila svitkem revivify.